30.11.2012, pátek

Trénink

Ráno na snídani v hotelu poblíž jezera potkáváme další lední jachtaře. Mladé Ice Opti jachtaře a jejich rodiče. Ice Opti je mládežnická kategorie Optimistu na ledě. Mají menší trup a oplachtění si prostě vezmou ze svého Optimistu. Danielův syn Frankie na něm bude taky závodit. Daniel je totiž koučem těchto mladých závodníků. Snaží se do ledního jachtinku přivést mládež.

Dorazila i výprava německých jachtařů. Přichází zpráva, že skupina Rona Sherryho z Detroitu zlomila osu na vleku. Jsou sedm hodin cesty odsud. Dnes se budou jezdit tréninkové rozjížďky, detroiťáci to bohužel nestihnou.

Přijíždíme k jezeru Pelican. Krajina okolo je zvlněná rovina, skoro jako moře a všude se skrývá spousta jezírek a jezer. Ano, je to prérie. Tady všude okolo kdysi táhly desetitisíce bizonů. Jezero nás vítá naprosto hladkým ledem a větrem okolo 5 m/s. Lepší to být nemůže. Jako malý kluk jsem hltal knížky o Indiánech. Ani ve snu by mne ale tenkrát nenapadlo, že se budu prohánět prérií na lední jachtě.

Na ledu se nás schází okolo 50. Organizují se tréninkové jízdy, každá má dvě kola. S vypůjčenou jachtou se dost peru. První den je vždycky nejhorší. Moje vybavení je velmi dobré, ale tělo si přes léto odvyklo.  Šíleně mne bolí za krkem, po půlhodině neudržím zdviženou hlavu, a to mám na přilbě pomocný gumicuk. Ruka ovládající otěž nechce tahat. Po nějaké době vypovídají poslušnost i břišní svaly. Jednu z tréninkových jízd musím vzdát, protože už prostě neudržím zdviženou hlavu. Jak jsem to jen loni dělal?

Večer padáme do postelí jako trosky. Pálí mě oči. Moje dioptrické brýle pod těmi lyžařskými se neustále mlžily, takže lyžařské jsem zahodil. A teď to pálí. A krk bolí. A břišní svaly nefungují. A jak jsem málem vletěl do té zaparkované lodě. Dost pitomě jsem ji chtěl objet a dostal jsem smyk. Naštěstí jsem ho na poslední chvíli zvládnul a projel rákosím, ale ještě teď si nadávám za tu pitomost. Když to dnes byla taková hrůza, jak to pak asi bude vypadat zítra?