Round Texel 2011

21.-25.6. 2011 Dutch Catamaran Open Championship a Round Texel

Vladislav Ptašnik

Pondělí 20. června 2011


Včera večer jsme dorazili po celodenním cestování na holandský ostrov Texel. Za šest dní se chceme účastnit 34. ročníku největšího závodu katamaranů na světě Round Texel 2011. Ještě předtím bychom rádi trénovali. A také závodili v okruhovém závodě katamaranů Dutch Catamaran Open 2011. Naši výpravu tvoří Martina Barnetová, akreditovaná fotografka. Martin Šedivec, kosatník na Predátoru, jinak zkušený jachtař z Tornada, skifu RS 700 a mnoha dalších kategorií. No a já jako kormidelník na Predátoru. Na Texelu jsem podruhé.

Je to, pokud vím, již třetí česká účast v tomto závodu. V roce 2009 se na Texelu poprvé objevili dva Predátoři a jedno Tornádo. Predátor Davida Křížka a Milana Hájka tehdy dojel do cíle na vynikajicím 7. místě (neopravený čas). David Křížek se spolu s Martinem Šedivcem objevil na pláži Paal 17 i v následujím roce 2010 s katamaranem Eagle 20. Chtěli se pokusit překonat rekord okolo ostrova, drsné počasí však jejich naděje zhatilo. Závod byl podruhé v historii zrušen a museli se vrátit domů. Letos, v roce 2011, se přihlásily dva české katamarany. Již zmíněný Predátor s posádkou Ptašnik-Šedivec. Další lodí je F18 Hobie Tiger s posádkou Kopun-Kratinoha.

První noc jsme strávili v dunách vedle auta. Martina Barnetová ve svém ministanu vedle auta. Martin na sedadle v autě, protože si zapomněl spacák. Já na jakémsi valníku pod širákem. V noci zapršelo, ale ne natolik, abych byl nucen hledat jiný úkryt. Dost foukalo a vítr mi spacák do rána dokonale vysušil. Ráno se nějak zmátožíme a jdeme na pláž. Tam už nám traktor odtáhnul vlek s lodí. Cestou potkáváme druhou českou posádku, Jana Kratinohu a Jana Kopuna. Bude to jejich premiéra. Jeli celou noc a tak se jdou ubytovat a prospat.

My dopoledne skládáme dohromady loď a pak se jdeme také ubytovat. Odpoledne se vyčasí a je z toho nádherné slunečné dopoledne s větrem 3.-4. stupně Beauforta. To je úplně ideální počasí, lepší to nemůže být. Takže honem zpátky z bungalovu a jde se na vodu. Pobřežní surf je trochu větší díky velmi větrnému počasí v předchozím dni a noci. Na vodě probíhá mistrovství světa Nacra Infusion, na okruhu před pláží se jich pohybuje 30-40.

Vyrážíme na vodu a užíváme si senzačního jachtinku skoro 2 hodiny. Jízda s genakrem po jednom plováku je kvůli vlnám o něco těžší než u nás na jezerech, ale po chvíli přivykám a dovolíme si plovák zvednout hezky vysoko. Martin z trapezu kyne na břeh pokaždé, když si to šněrujeme okolo našeho stanoviště. Tam číhá Martina a snaží se ulovit nějaký dobrý záběr. Druhá česká posádka doráží na pláž až k večeru. Vítr slábne ale i oni si mohou vyzkoušet genakr a trochu se projet. Předpověď na další dny se zdá být dosti větrná.

Úterý 21. června 2011

Od časného rána silně fouká, 5.-6. stupeň Bft. Dopoledne jsme připraveni k dalšímu tréninku. Druhá posádka tu není a tak vyrážíme sami. Pokračuje mistrovství světa Nacra Infusion druhým závodním dnem. Dost lodí vzdává a vrací se na břeh. Naši angličtí sousedé z pláže zrovna tak. Než vyrazíme, tak se nás ještě ptají, jestli si na to opravdu troufáme a jestli jsme s naší lodí navrženou na jezera už byli na moři. Říkáme že jo, jasně, ale na klidu mi to vůbec nepřidá. Musíme to prostě zkusit. Loď s vytaženou plachtou na manipuláku divoce poskakuje a tak jsme rádi, když se konečně vrháme do příboje a jakž takž ho překonáváme.

Kurzy proti větru nám docela jdou hned od začátku. Velký poznatek pro mne je Martinem předaná zkušenost: Je nutné spustit se na trapézu do úrovně paluby. Toto postavení je mnohem stabilnější, člověk se lépe na rozvlněném moři zapře nohama o rovnou část plováku a získá větší stabilitu. Snížení těžiště posádky působí silně proti klopnému momentu plachty a je snadnější držet návětrný plovák nad hladinou tak, aby vlny nesmetly posádku z boku lodě. I když jde jen o pár centimetrů prodloužení trapézu, loď se chová zcela jinak, stabilněji a bez obtíží zvládáme 10 m/s proti větru.

Jaké to ale bude, až se budeme chtít po pár kilometrech proti větru obrátit dolů? No, nešlo to hned, ale šlo to. První pokus o odpadnutí končí převrácením přes špičku. Poté následuje série nepovedených odpadnutí, kdy nedošlo k převrácení jen o fous. Ukazuje se, že je dobré zůstat co nejdéle na palubě, i když se už situace zdá být neudržitelná. Loď se několikrát vrátila zpět na oba plováky z neuvěřitelné situace se zabořenou špičkou plováku a trampolínou skoro kolmo k vodě. Nakonec na to přicházíme a odpadáme si, jak potřebujeme. Troufale vytahujeme velký 28 m2 genakr. Zprvu jedeme téměř na čistý zaďák. Tenhle kurz je schůdný a dá se zvládnout i v těchhle vlnách.

Později se snažíme více ostřit s genakrem proti větru a zákonitě přichází i několik kotrmelců přes špičky. Při vyostření se nám loď neuvěřitelně rychle rozjede, to vydrží ale jen přes jednu nebo dvě vlny, tu třetí doženeme zezadu tak rychle, že se do ní zaboříme a letíme na čumák. Nepomůže před ní ani velké odpadnutí. Po dvou hodinách se vracíme na pláž. Moje sebevědomí i nálada značně stouply. Nemyslel jsme si, že budeme schopni ve větru 10 m/s zvládnout velký genakr. I z jízdy proti větru jsem měl radost, byl to opravdu agresivní a dost atletický jachtink.

Po přistání hledám pohledem naši druhou posádku. A ejhle, zrovna vyrazili na vodu a už jsou asi 100 m od břehu. Po chvíli se však vrací. Necítili se ve velkých vlnách a silném větru dobře a raději se vrátili. Rozumné rozhodnutí, chce to postupný vývoj.

Středa 22. června 2011, Dutch Open, den 1.

Po včerejším tréninku jsem si říkal, že to dnes zvládneme. Je středa a začíná otevřené mistrovství Holandska. Dnes jsou na programu dvě rozjížďky. Prapory na pláži se málem trhají větrem. Vítr zvedá písek z pláže do vzduchu. Fouká 9 m/s stabilně, v nárazech až 15 m/s. Ideální podmínky pro MS ve windsurfingu, které probíhá závodem ve slalomu těsně před pláží.

Ovšem pro katamarány je to už možná trochu moc. Vyměňujeme velký genakr (28 m2 ) za menší (25 m2 ). Chvíli před startem jsou na vodě jen dvě lodě a další váhavě stojí nachystány na pláži. Rozhodčí obíhají jednotlivé posádky a pohánějí je na vodu. Jsou velké vlny. Pobřežní surf však přesto nevypadá nijak hrozivě. Západní směr větru usnadní jeho překonání. Na vodu jdeme jako jediná dvacetistopá loď. Na břehu zůstává docela dost posádek, které se rozhodly raději neriskovat. Přejíždíme příboj, díky silnému větru to trvá jen chvilku a je to bez problému. Jen pár skoků, zasunout ploutve a sklopit kormidla, vyhoupnout se do trapézu a jedeme.

Po chvíli je jasné, že vítr je o dost silnější než včera a dost s naší lodí cvičí. Vlny jsou větší a občas se celá loď dostane do vzduchu. Cestou na start jednou halzujeme – neúspěšně. Náš Predátor se pomalu překlápí a jsme ve vodě. Za chvíli jsme zase loď narovnali, díky silnému větru se loď staví téměř sama. Máme dost starostí se sebou, takže jsme ani nezachytili přesný začátek startovní procedury.

A je tu startovní signál. Vyjíždíme o malý kousek pozadu za většinou startovního pole. Vítr s námi opravdu cvičí, držíme ale s ostatními F18-kami krok. Tyto menší katamarany zvládají jízdu v těžkých podmínkách lépe, mají menší plochu plachet a jsou dobře vyvážené. V prvním obratu ztratíme, nepovedl se a zastavujeme v něm. Navíc jsme přejeli „lay-lajnu“  a u horní bóje musíme odpadat. Loď zrychluje na 15-16 uzlů a přitom musíme projet řadou lodí, které už odpadají dolů a vytahují genakr. Cítím, že se v téhle rychlosti na rozvlněném moři už neudržím dlouho v trapézu a začínám se bát, že do nějaké lodi narazíme. Do obličeje stříká voda a člověk moc nevidí.  I Martin ztrácí balanc a vzájemně se podpíráme. Nakonec mne jedna vlna smete. Naštěstí u toho pořád vyostřuju, takže zpomalíme a ostatním lodím se šťastně vyhneme.

U horní bóje objedeme jeden katamarán v obtížích. Za námi je ještě asi dalších 6 lodí. A jdeme na odpadávací manévr. Včera nám to nakonec docela šlo. Dneska to ale nevypadá dobře. Postupně odpadám, loď zrychluje na 15-16 uzlů a pak kormidly prudce dolů po větru. A jsme ve vodě. Stavíme loď a po chvíli dáváme další pokus o odpadnutí.  Loď stejně jako v prvním pokusu zaboří špičky pod vodu a překlápí se. Držíme se zuby nehty na trampolíně, ale nepomáhá to. Poprvé vidím našeho Predátora převrátit se stěžněm o 180 stupňů. Na chvíli se ocitnu kousek od lodi. A nemůžu ji dohnat. Makám jako blázen, plavu kolmo ke stěžni, loď už jede mnohem rychleji, než stačím plavat. Tak tak se chytám špičky plachty, která mi málem proklouzla pod rukou. Tak tohle jsem ještě nezažil. Za chvíli stojíme s Martinem na převráceném katamaránu, který už v poloze se stěžněm vodorovně na hladině odplouvá i s námi po větru rychlosti 3 uzly. Okolo nás krouží záchranný člun a kontroluje situaci. Hned jsem klidnější.

Splouváme asi 500 m a odpočíváme. Rozhodujeme se odstoupit ze závodu a vrátit se na břeh. Opět stavíme katamarán na plováky. Abychom se dostali zpátky na pláž k našemu stanovišti, musíme odpadnout po větru a vrátit se tam. Pokud to nedokážeme, můžeme dojet předobočním kurzem ke břehu, potom ale tak 3 km po pláži zpátky. A to se nám nechce. Jdeme oba do trapézů, poutáme se i do zadních trapézů. Při odpadnutí bychom se v zadní části lodi neudrželi a setrvačností bychom přeletěli až před příď a pomohli tak lodi se převrátit. Až doposud jsme odpadávací manévr prováděli oba sedíc na trampolíně. Tak jo, jdeme na to. Odpadám, akcelerujeme, Martin ale volá: „Počkej ještě!“ a v tom ho vlna smete na mne. Podpírám ho, vyplivujeme slanou vodu a jdeme na to znovu. Vyšlo to. Surfujeme na zaďák po vlnách. Vylézáme oba na trampolínu a téměř čistým kurzem na zaďák dojedeme až na pláž. Tento kurz je nejpomalejší. I tak jedeme asi 11-12 uzlů a šplháme vlnami nahoru a pak se spouštíme dolů. Při odpadnutí loď zrychlila na 17 uzlů. Fouká už tolik, že odpadnutí nelze provést bez vyvažování obou členů posádky v trapézu. Naše plachta je na to prostě moc velká a loď příliš úzká (3.05 m). Shodujeme se na tom, že jsme dnes vůbec nic nepředvedli. Takle divoké podmínky vyžadují zkušenost a více tréninku, než máme.

Čtvrtek 23. června 2011, Dutch Open, den 2.

Je opět silný vítr. Měříme 10 m/s, v nárazech až 14 m/s. Zataženo a dlouhé táhlé vlny asi 1,5 m vysoké. Když jsme dole ve vlně, vidíme ze sousedních katamaránů jenom stěžně a maximálně hlavy posádek. Začínáme závodit, ale několik prvních startů se nepovede, příliš mnoho lodí přes čáru. Na startu je to vždycky husté, startovní čára je pro 90 lodí široká jen tak tak. Takže trávíme dost času čekáním a pohupováním na vlnách v předstartovním čekání. Naštěstí se dá katamaran kupodivu docela dobře zaparkovat a vyčkávat na něm. Dost to ale houpe.

Vyrážíme do závodu. Po příjezdu na horní bójku odpadáme směrem k odváděcí bóji, za kterou se vytahuje genakr. Loď se prudce rozjíždí a proskakuje vlnami, těsně pod námi i nad námi další lodě s trupy vysoko ve vzduchu. Martinovi se nepodaří zapnout se do háčku zadního trapézu. Protože už musíme odpadat, navzájem se zaklesneme pažemi a odpadneme. Ale ouha. Špičky jdou do vlny. Martina neudržím ani náhodou. Ten prudce odletí až před bowsprit. Já jsem stále zaklesnutý v zadním trapézu a v něm visím, dokud se loď nepřevrátí o 180 stupňů. Odepnu se z něj až ve vodě. Martin si zranil kotník a nemůže loď doplavat. Stojím na převrácené lodi a dávám znamení záchrannému člunu. Ten už skáče vlnami směrem k nám a míří do místa, na které nepřetržitě ukazuji nataženou rukou. Jsem už od Martina vzdálen asi 40 m. Vidím ho jen když jsem na vrcholu vlny. Za chvíli je Martin s pomocí člunu u mne na lodi a stavíme ji zpět na plováky. Máme roztrhaný genakrový vak. Kotník bolí a odstupujeme pro tento den ze závodu. Martin musí ledovat narůstající otok a já sháním na ostrově opravu vaku.

Pátek 24. června 2011, Dutch Open, den 3.

Ráno deštivo, pak se ale vyčasilo. Jsme na pláži brzo, i když jsme toho dnes moc nenaspali. Je nutno dodělat věci na lodi. A včera večer bylo nutno zúčastnit se párty, že ano. Zpočátku moc nefouká. Před vyplutím zjišťujeme, že máme prasklou knihu na kormidle Dotan. Protože tolik nefouká, rozhodujeme se nasadit nová, zatím nevyzkoušená kormidla. V první rozjížďce jsme na 48. místě z 90ti lodí. Konečně dokončujeme alespoň jednu celou rozjížďku. Kormidla jsou mnohem tišší, i když nějaký svistot se z jednoho stále ozývá. Vítr postupně sílí na 7-9 m/s. Ve druhé rozjížďce máme docela dobrý start a  na první bóji obracíme mezi prvními 15 loděmi. Ve druhém kole se stále držíme na podobné pozici. Najednou vidíme, že jedno z nových kormidel nedrží v knize a vyskočilo do vodorovné polohy. Jedna z tlačných tyčinek kormidla praskla. Martin balí genakr a bohužel odstupujeme z 15. pozice. Je to škoda, mohlo to být naše nejlepší umístění. Pro tento den končíme a šetříme síly na zítřejší hlavní závod okolo ostrova.

Sobota 25. června 2011, Round Texel

Předpověď říká, že v době startu závodu ve 13.00 bude foukat okolo 10 m/s a hodinu poté zesílí na 12 m/s. Pak bude postupně slábnou na snesitelných 7-10 m/s. Rozhodujeme se ponechat naši hlavní plachtu 22 m2, stejně jako velký genakr 28 m2. Naše strategie bude: Po startu se do hodiny dostat k majáku. Tam už zvládneme ten velký vítr na stoupačku, vždyť se dostaneme na rovnou vodu na závětrné straně ostrova. Při závěrečném kurzu do cíle na zadní vítr pojedeme ve „slabším“ větru do 10 m/s. V takovém jsme to už v předchozích dne zvládali. Ah, jak jsme se přepočítali….

Ráno v 10:00 briefing, nasáváme informace. Přihlášeno je cca 420 lodí. Poté spolu s další českou posádkou připravujeme na pláži obě lodě. Celá linie pláže je zaplněna katamarány v délce několika set metrů. Nikde není žádná mezera. Je tu plno jako na parkovišti v Praze před Ikeou v době Vánoc.

Pobřežní surf je dnes slušný. Jakmile se do něj vydáváme, docela vysoko skáčeme přes vlny. Není to ale žádný problém, protože fouká ze západu a vítr nás přes několik linií zalamujících se vln rychle přetlačí. Poslední měření větru na pláži ukazuje 10-11 m/s. Na startu se držíme ve skupině nejlepších lodí. Místa je docela dost, není to tak natěsnané, jak jsme zpočátku čekali. Druhou českou loď ztrácíme z dohledu. Je zataženo, tmavo, nevím, jestli poprchává nebo to na tváři je voda trhaná větrem z vrcholků vln. Vítr se zdá najednou nějak silnější. Po půlhodině následuje startovní signál. Jdeme do trapézů, poutáme se i do zadních poutek a divoce odpadáme. Jsou dvoumetrové vlny, největší za celý týden co jsme tady. Odpadnutí se těsně podařilo, vracíme se na trampolínu a tryskem přejíždíme startovní čáru. Martin se přesunuje ke stěžni, aby vytáhl tack-line genakru. Už jen to, že přesune váhu dopředu stačí na to, aby nás poryv překlopil přes špičky. „Ajaj, tohle na genakr nebude“, zjišťujeme ve vodě. Stavíme převrácenou loď zpět.

Znovu do trapézů, odpadnout a… V trapezech z velké výšky bezmocně sledujeme, jak se nám špičky boří do vlny a my oba na zádi stoupáme vzhůru, až jsme nejvýš, a pak se na zadním trapézu propadneme a zasekneme metr nad vodou. Nad námi je převrácený plovák a my z něj bezmocně visíme v převisu zadního trapézu jako dva žoky a stahujeme  plovák na sebe až do vody. Lezeme z vody na plováky a provizorně zavazujeme zcela roztržený genakrový vak. Oprava nevydržela. Okolo nás krouží člun. Ukazujeme, že jsme OK a znovu obracíme loď. Ještě než se překlopí nazpět, dokážeme oba přeběhnout na trampolínu. Ve člunu si říkají, to jsou asi profesionálové a nechávají nás být. Za tři minuty jsme opět dnem vzhůru a ve člunu vedle nás už si o profesionálech asi nemyslí nic.

Jěště dvě převrácení přes špičku. Jsme stále v oblasti pláže a většina lodí už je pryč, uplynulo už možná 20 minut. Jedno kormidlo vybíhá ze závěsu a nedrží ve zcela kolmé poloze. Genakrový pytel je roztrhaný. Pod námi se rozsvěcuje množství signálních raket jiných posádek, žádajících o pomoc. Rozhodujeme se vzdát. Je to hořké rozhodnutí, nikdy jsem si nemyslel, že nedojedeme. S naší lodí to ale prostě nejde, zkusili jsme všechno. Při jízdě zpět na start odhadujeme sílu větru na 15-18 m/s. Naše strategie nevyšla. Zesílení přišlo mnohem dříve. V tak silném větru jsem ještě nebyl s katamaranem na vodě.

Naše loď je navržená na jezera a menší vítr. Oproti katamaranům F18 nebo F20 Nacra (která je navíc i širší) má posunuté těžiště hodně dopředu. A to je zde velký problém, ani ne tolik kvůli větru, ale kvůli vlnám. Ty nedovolí katamaranu rozjet se po větru, zpomalí jej a zadní vítr katamaran bržděný vlnami převrátí. Ano, s menší plachtou bychom to zvládli po větru dolů, ovšem proti větru bychom byli pomalí.

Druhé české posádce Kratinoha-Kopun se start povedl, odstartovali bez genakru a drželi se statečně až k majáku. Nejdivočejší část cesty měli za sebou. Při jízdě proti větru na klidné vodě na závětrné straně ostrova jim do cesty vjel jiný katamarán. Museli před ním vybočit ze šňůry za sebou jedoucích lodí v kanálu mezi mělčinami. V plné rychlosti narazili ploutvemi na mělčinu a  přeletěli po špičce. Kosatník proletěl hlavní plachtou a bylo po závodě. Museli odstoupit a nouzově přistát spolu s mnoha dalšími posádkami na druhé straně ostrova. Ze 420 původně přihlášených lodí tak dokončuje závod pouhých 147 posádek.

Michal Maier by asi řekl: „Ty vo’e, článek dobrej, ale výsledky na hovno.“ To první posuďte sami, to druhé sedí. Tak snad zase příští rok, třeba s novým mořským Predátorem?

Výsledky
Dutch Catamaran Open 2011 Round Texel 2011 fotky