Pátek 7. března 2014

Máme vítr.Ráno bylo zamrzlo přesně podle předpovědi. A vítr o sobě dával vědět tím, jak otloukal výtahy vlajek na stožárech před naší loveckou chatou. Její majitel, Vahur, je lovec a předělal ji ze staré zemědělské usedlosti. Vahur nás nechal brousit brusle v bourárně. Večer tam bylo zářivkové osvětlení. Brzy jsme se ale přesunuli přímo do chaty, do její boční chodby. Světlo tam bylo mizerné, ale zase teplo a bez zbytků krve a vnitřností ze zbourané zvěřiny. Vahurovi to vůbec nevadilo, však jsme ten náš nepořádek po sobě vždycky uklidili. Vahur byl vážně asi střelec, nějaká ta oprava vypínačů na chodbě nebo kování dveří ho moc nevzrušovalo. Roman užuž málem koupil do sprchy novou hlavici.

V přístavišti vítr málem trhá prapory a skoro poráží některé nezajištěné lodě. V zátoce vidíme stále více otevřené vody. Někteří závodníci připravují lodě, další vyčkávají na poradu. Pár jich to rovnou balí, že v tomhle závodit nebudou. Stan Macur má na skipper meetingu zachmuřený a vážný výraz, ze kterého odhaduji, že mistrovství Evropy se dnes nepojede. Stan ale říká pravý opak. Závodní trať je v perfektním stavu, vítr 8 až 10 m/s. V nárazech pak občas 12 m/s. Jedinou jeho starostí je, aby vítr nezesílil příliš brzy. Dnes odpoledne a zítra má foukat ještě víc.

Skipper meeting se konal přímo u mé lodi, takže hned vyrážím a jedu. Cestou mám trochu pochybnosti, když začnu vítr cítit na vlastní plachtu. Navíc těsně před odjezdem jsem slyšel, jak Stanovi do jeho walkie-talkie docházejí zprávy přímo z ledu, že jsou tam nárazy až 14 m/s. Ostatní závodníci okolo polsky nerozumí a já si to nechávám pro sebe.

V místě startu jsme hodinu před naším závodem. Vybalujeme věci z přetížených jachet. A jedeme to otestovat. S velkým respektem. V takovém větru už jsem trénoval i závodil, ale stejně. Loď zbavená nákladu se však chová ovladatelně, sebevědomí roste, potřebujeme jen nastavit stěžně do „tužší“ polohy. Silný vítr je příliš deformuje a tolik to nejede. Nemám s sebou měřák rychlosti, je ale jasné, že dnes budeme jezdit stovkou.

Martin jedeStartujeme s Martinem první závod posledního dne ME. Start se mi příliš nepovedl. Zdálo se mi, že jsem loď dobře a plynule rozjel a dál rozjíždím. Z omylu mě vyvedli tři soupeři, kteří se kolem mě a dalších přehnali šílenou rychlostí s šíleně prohnutými stěžni. Jo tak se to musí… Odpadám, šíleně zrychluji a taky šíleně prohýbám stěžeň. A už se jich držím. Celý závod jedu za Martinem, ten je chvíli dokonce čtvrtý. Na posledním zaďáku obracím dříve než on a vydělávám na tom. Vidím, že v cíli budu před ním. Dojíždím šestý. Martin ale nikde. Kousek před cílem dostal hodiny. Z osmého místa se dostal na dvacáté. Tomu říkám pech.

Vojta jedeTakže Češi jdou dopředu. V to doufáme i u Romana a Vojty, kteří už stojí na startu. Kluci vyrážejí a my s Martinem stojíme na startovní čáře a čekáme s napětím na pořadí na dolní bójce. Romanovo pořadí nezaregistruji. Vojta přijíždí asi okolo 15. místa. Startovní čára je dnes z bezpečnostích důvodů tak daleko od dolní bójky, že jen stěží rozeznáváme čísla na plachtách. Druhé kolo. Roman nikde. Vojta na dolní bójce dostává prudký smyk, který okamžitě přešel do trojitých hodin! Vojtovi se nic nestalo, zůstal v lodi. Jak s ním odstředivá síla smýkala v kokpitu ze strany na stranu, popraskaly mu boky lodě. Statečně ale znovu rozjíždí loď, pokračuje a končí na 21. místě. Roman ale pořád nikde. „Ty ho nevidíš? Je přece támhle“, ukazuje Martin na jakousi hromádku uprostřed trati. Roman dostal smyk při zaďáku ve druhém kole a měl lehkou kolizi se švédským závodníkem. Jeho loď je ale poničená tak, že pro něj závod končí.

Pokračuje se dál svižným tempem. Mě se to líbí, v těchle podmínkách jsou naše lodě rychlé. Fakt je, že se musí dávat velký pozor při kormidlování, chce to jen jemné a plynulé pohyby. Nejtěžší jsou asi halzy, člověk ji nesmí přetočit, jinak jde do smyku. Průjezd u dolní brány je rovněž velmi obtížný, tam mi to moc nejde. Startovní pole ve všech skupinách řídne. Téměř v každé rozjížďce odpadne (přesnější je ale „se rozpadne“) jedna nebo dvě lodě. Naše další umístění jsou u Martina 4., 7., a 14. Já skóruji 7., 12., 11. Vojta pak 16., 17., 14.

Láďa jedeVe čtvrtém závodu dne má Martin na startu nezaviněnou kolizi s polským závodníkem P-24. Ten do něj po startu odpadl a div ho netrefil do nohy. Po závodu si to s ním vyříkáváme, nezdá se ale, že by polský závodník situaci zcela pochopil. Chystáme se podat protest, aby se poučil, nakonec si to Martin ale rozmyslí a nechá to být. Bohužel ale nemůže pokračovat dál, na Ice Predatoru upadla přední osa. Zhodnotili jsme, že to byl asi dlouhodobější problém, který kolize jen urychlila. Já nastupuji do posledního, pátého závodu dne. Na horní bójce jsem v prvním kole dokonce na třetí pozici za L-37 a P-311. L-37, Fin Timo Caravaitis, je hasičem v Helsinkách. Dneska mu to jezdí neuvěřitelně rychle, v tomto závodě si připíše dnes již potřetí první místo. P-311, Wojciech Worek z polského Gdaňsku závodí v létě na katamaránu F18, kam jednou za rok zavítáme i my s naším Predátorem. Na ledu mu to vážně jde, loni závodil i v A skupině. Své třetí místo neudržím dlouho, předjíždí mě pár borců. V posledním kole těsně před horní bójkou přichází ukrutný poryv. Stěžeň se prohýbá velmi, ale velmi hodně. Nepovoluji ani centimetr otěže a jdu do odpadnutí okolo bóje. To, co následovalo, jsem ještě nezažil. Popadl mě poryv, prohnul stěžeň zcela mimo moje chápání a katapultoval mě vpřed. Návětrná brusle se přitom ani neodlepila od ledu. Hlavou mi blesklo několik věcí najednou. Že se stěžeň zlomí. Že mi krev z nohou a těla vystříkne ušima tím přetížením. Že předjedu toho přede mnou. Prvé ani druhé se naštěstí nestalo, to třetí se povedlo. Dojíždím osmý a tím pro mne ME v ledním jachtingu končí.

Spolu s Martinem povzbudíme ještě Vojtu na startu jeho poslední rozjížďky, do které nastupuje méně než polovina původního počtu. Vítr začíná přesně dle předpovědi ještě zesilovat. Varuji Vojtu, ať je opatrný. Těžké, ne však zase tak extrémní podmíny prověřily schopnosti a vybavení nás všech. Zůstali ti nejodolnější a tak to má Vojta těžké. Dojíždí na 18. místě, bez žádného incidentu.

DN ME 2014, HaapsaluBalíme. V přístavu se mezitím u břehu led dost narušil. Máme co dělat, abychom vůbec dostali naše vybavení a lodě bez namočení na břeh. Ale stálo to za to. Takový den, jako byl ten dnešní, vyváží všechno to čekání na vítr, všechnu tu námahu dostat se na led, všechnu tu práci v dílnách a garážích. S ledním jachtingem je to přesně tak, jako s Formulí 1 za časů Niki Laudy v nedávno uvedeném filmu „Rivals“. Jedna hodina na okruhu je zaplacena nejméně 10 hodinami v dílně.

Kluci odjíždí domů, já se zúčastním večerního slavnostního vyhlášení. Letošní sezóna pro mne ještě nekončí, přímo z Estonska převezu všechno svoje vybavení do Kielu, kde čeká kontejner, směr Bajkal. Pokud budu mít sílu, ozvu se začátkem dubna odtamtud.

Jen 4 hodiny cesta na jih...No, uvidíme, co bude.

Celkové výsledky české výpravy na ME 2014  
Skupina B
Vladislav Ptašnik, CZ 112, 10. místo (21., 25.,6., 7., 11., 12., 8.)
Martin Vacula, CZ 92, 12. místo (13., 11., 20.,4., 7., 14., DNS)

Skupina C
Vojta Komárek, CZ 113, 18. místo (26., 42., 21., 16., 17., 14., 18.)
Roman Roček, CZ 100, 42. místo (38., 22, DNS, DNS, DNS, DNS, DNS)

Celkové výsledky zde