Dnes ráno -3 stupně, fouká skvělý vítr 5-6 m/s. Všude ale bílo. Na ledě leží 14 cm sněhu a místi jsou ještě hlubší návěje. Tak ten proklatý sníh nás dohonil i zde, na ÚLPLNĚ POSLEDNÍM MÍSTĚ V EVROPĚ, kde se ještě dalo jezdit na ledě. Naděje místních, že sníh se jezeru vyhne se nevyplnila. Nebo možná vyplnila, napadlo relativně málo, pouze 14 cm. Zprávy z domova hovoří o sněhové kalamitě. Ať tak či onak, organizačnímu výboru nezbývá nic jiného, než závod ukončit a vyhlásit přímo na břehu výsledky mistrovství Evropy 2010.

Závodníci se shromažďují okolo pořadatelů do hloučku, zdravím nové známé z předchozího večera. Včera večer se totiž konal slavnost vína, kde se zdarma podávalo místní víno. Bylo moc dobré takže jsme ho moc ochutnávali. Dostali jsme neuvěřitelně nezištné pozvání od Michala Buczyňského, současného mistra světa a od jeho otce trenéra, abychom zajeli k nim do Polska. Prozradí nám všechna tajemství, tak, aby naše lodě jezdili stejně rychle jako jejich. Chtějí, aby se k lednímu jachtingu přidal další tým a stejně tak nezištně, jako před lety pomohli Maďarům, kteří dnes patří do světové špičky, chtějí pomoct i nám. Taky jsme se konečně seznámili s krásnou Marili Randmaa, kterou nemohl přehlédnout nikdo ze závodníků. Reprezentantka Estonska s postavou modelky závodila v té nejlepší skupině A, kde skončila poslední. Mnohý z nás by si přál dopadnout alespoň jako krásná Marili.

A už začíná vyhlašování, sem tam pronese některý z oceněných závodníků řeč a je to děsná legrace. Fakt je vidět, že mají ten sport rádi a nedělají ze sebe kdo ví co. Zaujala mne cena, nebo spíš ten počin, za který byl oceněn jeden z Američanů. V průběhu závodu totiž estonský závodník s číslem C5 odstavil svou jachtu, aniž by ji zabrzdil. Každá jachta je povinně vybavena brzdičkou. Vítr jachtu rozjel a to přímo do vymezené odpočívací zóny, kde ostatní závodníci parkují své jachty a čekají, až na ně přijde řada. Musela to být strašně nebezpečná situace. Americký závodník, který byl nejblíž, se na rozjetou jachtu vrhnul a zastavil ji. Přitom se však zranil natolik, že nemohl pokračovat v závodě. Když dostával ocenění, řekl, že by to na jeho místě jistě udělal každý. No, nevím. Také apeloval na všechny, aby na tuto někdy podceňovanou věc vždy pamatovali. Vzpomněl jsem si na sebe. Brzdičku mám teprve od minulého týdne a nikdy mi to tak důležité nepřipadalo. Teď už tedy ne.

A je tu konec, konec týdne plného zážitků, plného takového závodění, jaké jsme dosud nepoznali. Nijak jsme neoslnili, ale ostudu jsme rozhodně neudělali. Máme hodně nových zkušeností, a co je nejdůležitější, máme jasno, jak pokračovat dál.

Výsledky české výpravy z ME 2010

Jakub Zobač, skupina C, 25. místo (6, 40)

Vladislav Ptašnik, skupina D, 14. místo (17, 12)
Martin Vacula, skupina D, 16. místo (18, 14)
Josef Mareček, skupina D, 21. místo (24, 18)
Libor Vacula, skupina D, 22. místo (30,13)

Děkuji všem za milé ohlasy, za převodníky z Farenheita na Celsia a za všechna povzbuzení během šampionátu.