Do čtvrtečního rána jsme vstali trochu unavení, protože včera večer bylo slavnostní vyhlášení výsledků mistrovství světa. Proběhlo ve Sporthotelu v sousedním městečku Rust, kde sídlí hlavní organizační štáb a také mnoho závodníků. Lední jachting je v podstatě dost obskurní sport pro svým způsobem trochu „cáklé“ lidi. Zde na MS a ME si jen potvrzuji, že to platí navíc bez rozdílu hranic. Nejprve musíte mít to vybavení. Pak musíte mít led, ale nesmíte mít na něm moc sněhu. A když už dejme tomu tohle všechno máte, musíte mít ještě vítr. Trochu moc podmínek, které navíc musí být splněny najednou. Takže spousta úsilí pro pár víkendů…

Celý ten organizačně náročný kolotoč se odehrává v podstatě na amatérské bázi mimo zájem jakýchkoli médií a velkých sponzorů, rozpočtů a je možný jen díky té „cáklosti“. Všechno ale dobře funguje, každý se tu zná skoro s každým z minulých závodů a i my zde navazujeme důležité kontakty.

V noci sněžilo, takže v přístavišti odmetáme z lodí sníh a vyrážíme na místo startu. Sněhu jsou asi 4 cm, v návějích i více. Pokud to tak zůstane, bude se pořád dát závodit. Vítr je střední, 3 až 5 m/s. Nasazuji plošší plachtu, i když do toho sněhu se víc hodí středně hluboká, ale mám pořád strach o stěžeň a plošší plachta ho tolik nezatíží. Jen rychle na vysvětlenou pro méně znalé: Plochá plachta se používá do vyšších rychlostí a silného větru, má totiž menší odpor. Hluboká plachta se pak uplatňuje ve slabším větru, nebo na hrbolatém či zasněženém sněhu. Umí vyvinout větší vztlak při menší rychlosti, ale má větší odpor. Je to asi jako rychlosti v autě: jednička a dvojka jsou hluboká plachta, trojka a čtyřka je střední plachta a pětka by byla plochá plachta. Na MS a ME jsou povoleny pouze dvě plachty. Takže jasný?

Z našich startuje nejdříve Jakub Zobač ve své skupině C. V jízdě se mu nedaří, loď je velice pomalá a rozhoduje se odstoupit. Ihned odjíždí do přístaviště překontrolovat souběh bruslí. My se zatím připravujeme na naši první rozjížďku druhého dne mistrovství Evropy 2010. A už je tu konečně start a už se jede. Mám od počátku pocit, že mi loď pěkně frčí. Ráno před startem jsem si stačil upravit, díky nové součástce zde koupené délku, bočních vantů. Více jsem je povolil a stěžeň není tak namáhán. Cítím, že jej mohu více zatížit a pustit do plachty víc větru. Každou chvíli potkám na trati Martina nebo Libora Vaculu. Držíme se stále pohromadě. Nevidím jen Josefa Marečka, musí být někde za námi. Po posledním obratu proti větru na závěrečné stoupačce k horní bóji jsme se seřadili hezky za sebou, Martin, Libor a za nimi já. Jsem na sebe trochu naštvanej, protože jsem zase dobře neodhadl kdy udělat obrat, bylo to moc brzy a teď musím jet dost ostře proti větru za nimi na bójku. Nemohu tak dost dobře využít rychlosti, kterou dnes moje loď má. Přesto je pomalu doháním. Na návětrné bójce jsem už jen kousek za nimi. Obracíme dolů, loď zrychluje během dvou tří vteřin na dvojnásobnou rychlost. Dnes je pomalý sněholed, jedeme asi tak 60kou. Návětrná brusle se zvedají na led, ale rychle odpadnout, nebo to špatně skončí.

Jedeme poslední raum všichni tři malý kousek za sebou. Po prvním obratu obou Vaculů jedu ještě chvilinku stejným směrem a pak také halzuji. Pokusím se na ně zaútočit jízdou trochu více proti větru a na to potřebuji více místa. Tlačím kormidlo co nejvíce proti větru. Jedu tak delší vzdálenost, ale doufám že o dost větší rychlostí a ve výsledku na tom vydělám. Je to na samé hranici a každou chvíli mi vítr nebezpečně nadzdvihává návětrnou brusli. Skoro ještě horší je můj příliš tvrdý nosník. Způsobuje podklouzávání závětrné brusle. Prostě skoro pořád mám malý smyk, což mi na klidu nepřidává. Martin už je ale za mnou a k Liborovi se blížím. Předposlední halza, vzápětí další a setvačností se „házím“ nejkratší cestou skrz cílovou čáru. Předjel jsem i Libora ale na dalšího německého závodníka mi chyběl tak jeden metr. Mám velkou radost ze stěžně, moc hezky pracoval a neprasknul.

Po rozjížďce všechno znovu prožíváme a rozebíráme. Pak čekáme na další Jakubův závod. Celá jeho skupina je připravena na startovní čáře už hezkou dobu a startéři pořád nic. Vydáváme se zjistit situaci. Čeká se, až přestane sněžit. Sněžení zhoršilo viditelnost. Nějak se mi to nezdá, horní bójka sice opravdu není vidět, ale tak asi do půlky trati dohlédnout lze. Čekání nebere konce, jdeme proto s Pepou na chvíli trénovat a zahřát se tak. Vítr 5 až 7 m/s, trochu zesiluje. Hned, když to pořádně rozjedeme, pochopím obavy a zkušený odhad pořadatelů. V té velké rychlosti opravdu skoro nic nevidíte a takový závod by mohl být velice nebezpečný. Skoro ani nevíme, kam se máme vrátit, vše okolo se ztrácí v bílém blizzardu.

Nakonec pořadatelé ruší závodění pro celý zbytek dne. To je špatné. Pokud nepřestane sněžit, zapadne do zítra celé jezero tak, že další závody nebudou možné. Uvidíme. Takže výsledky našich závodníků z druhého dne na ME 2010:

Jakub Zobač, skupina C, 40. místo

Vladislav Ptašnik, skupina D, 12. místo
Libor Vacula, skupina D, 13. místo
Martin Vacula, skupina D, 14. místo
Josef Mareček, skupina D, 18. místo