Tak dnes už se doopravdy závodilo. Ale hezky popořádku.
V sedm ráno snídaně ve Fertorakos, pak ilegálně cyklistickou stezkou do Rakouska a od půl osmé již na ledě. Ještě chybí přilepit na všechny části lední jachty speciální samolepky, které jsme dostali od organizátorů. Na stěžeň, na ráhno, nosník, trup, brusle – na to všechno přijde jedna samolepka a běda, pokud vás někdo nachytá s vybavením bez samolepky. To proto, že na každý závod je povolen jen určitý počet bruslí, jeden stěžeň, ráhno, nosník atd. 

Pak ještě překrýt stříbrnou lepenkou loga Compotech na stěžni a trupu. To by totiž bylo proti reklamnímu řádu mistrovství světa. Na první pokus to nevychází, stříbřenka odpadá. Je moc zima. Na druhý pokus už to vychází. Mrznou mi prsty, je 22 stupňů Farenheita. Nevím proč, ale zničeho nic mi teploměr v autě místo stupňů Celsia ukazuje Farenheity. Co to ale znamená nevím, vím jen, že je mi dost zima.

Krátký briefing těsně po desáté hodině, dostáváme informace, v kterých oblastech se máme pohybovat, kde se nachází trhliny a kde je dokonce otevřená voda, jak a kde je postavena trať. Pro ty méně znalé pravidel jachtingu nebo ledního jachtingu jen malá odbočka. Trať tvoří startovní čára. Podél této čáry se rozestaví startující závodníci. Polovina (napravo od středu startovní čáry) míří doprava zhruba 45 stupňů od startovní čáry (mají ráhno na pravoboku), druhá polovina (nalevo od středu startovní čáry) míří nalevo. Nejlepší pozice je uprostřed startovní čáry při ideálních podmínkách. Závodníci na startovní povel roztlačí své jachty a pak do nich naskočí a dál pokračují za pomoci větru. Lodě tedy nepopojiždějí pod startovní čarou jako na vodě. To by nejspíš skončilo ošklivými úrazy. Je třeba si uvědomit, že odpor na ledě je velmi malý a lední jachty se proto v závodě běžně pohybují rychlostmi od 40 do 100 km za hodinu. Po startu lodě křižují k návětrné bóji proti větru. Ta naše je vzdálena jednu a čtvrt míle. Pak se znovu křižuje dolů po větru k závětrné bóji umístěné kousek nad startovní čarou. To je jedno kolo a takováto kola se jedou tři. Na jedno kolo máme asi 8 minut. Na vodě by to bylo asi 40 minut.

Celé startovní pole je rozděleno do tří skupin. my jsme ve skupině C, tedy v té nejslabší. Ze skupiny C postoupí po první kvalifikační rozjížďce prvních dvanáct lodí do skupiny B. Ze skupiny B pak zase prvních dvanáct lodí do skupiny A, kde se pak konečně můžete pokusit vyhrát mistrovství světa. To mne však ponechává v klidu. Mým cílem je prostě NEBÝT poslední.

Spolu s ostatními členy české výpravy si dáváme dvě kola pro zahřátí. Zde musím odbočit a trochu se zmínit o členech české výpravy. Po sedmnáctileté přestávce se na mistrovství světa a Evropy znovu objevili také čeští závodníci. Martin Vacula, mnohonásobný mistr republiky v ledním jachtingu, rozhodně nejzkušenější muž ve výpravě. Ostatní mu říkají „trenére“. Libor Vacula, Martinův bratr, taky má nemálo medailí ze závodů v ČR. Jakub Zobač, loňský mistr ČR, představitel mladé a nastupující generace ledních jachtařů. Josef Mareček, pilný lední jachtař, čelní umístění na závodech v ČR. Jěště s námi měl jet Petr Harcuba, který má doma také pár titulů mistra ČR ale nakonec mu to nevyšlo. A nakonec já, stárnoucí začátečník jachtař a lední zelenáč. Pěkně blbá kombinace, ale baví mě to. Nutno říci, že nikdo z českých závodníků nemá pořádné mezinárodní zkušenosti. Někdy se ale začít musí.

Pořadí na startovní čáře je v první rozjížďce určeno losem, v každé další pak dle pořadí v předchozí rozjížďce. Nejlepší pozice je ve středu startovní čáry, nejhorší na okraji. Já jsem dostal pozici č. 3 ve středu startovní čáry, což je v 70ti členné skupině dost dobré. Nebýt losu, musel bych být třetí, abych ji dostal. Ostatní naši jsou na tom hůř, ale musí si poradit. Tolik k pravidlům MS. Ale už je tu startovní signál a všech 70 závodníků skupiny C zběsile roztlačuje své jachty a snaží se do nich naskočit. Mezi nimi je po 17 letech i pět českých závodníků. Hukot rozjetých 70 ledních jachet nápadně připomíná rachot okolo jedoucího dlouhého vlaku. Chybí jen rytmus ko-le-je-ko-le-je….

Nebudu popisovat průběh rozjížďky, to se stejně nedá. Potoky adrenalinu, všude kolem plno jachet, nervy, aby nedošlo ke srážce, boj s větrem a jachtou, hrboly, skoky na ledě, skorosmyky a smyky, úlomky ledu zabodávající se do tváře, 75km rychlost, předjíždění soupeřů (moc dobré), být předjet soupeři (moc špatné), přetížení při obratu, všudypřítomný hukot a konečně cíl.

Takž senzační 4. místo Jakuba Zobače, který hned postupuje do skupiny B. Martin Vacula bohužel nedojel, protože mu prasklo oko na kování držáku stěhů. Strašná smůla. Na postup do vyšší skupiny slouží jen tato první rozjížďka, další už ne. Určitě na to měl. Jakub pak ještě jede 3 rozjížďky ve své skupině, my přidáváme jednu.

Pořadí českých závodníků po prvním dnu:
Skupina B, celkové pořadí ve skupině (pořadí v jednotlivých rozjížďkách)
Jakub Zobač 25 (46, 23, 9)

Skupina C
Martin Vacula 43 (DNF, 20)
Vladislav Ptašnik 46 (32, 53)
Libor Vacula 49 (42, 47)
Josef Mareček 53, (53, 45)

Cíl pro dnešní den bohatě splněn. Padáme únavou. Celý den strávený na ledě v mrazu a větru je znát. Mažeme zpět do penzionu na večeři.