Ráno všude plno sněhu a pořád drobně sněží. Na „skipper meetingu“ se dozvídáme, že komodor je už na Neusiderském jezeře a zjišťuje tam situaci. Na Balatonu je 8 až 10 cm nového a mokrého sněhu, navíc žádný vítr. Všichni balí a asi v 11 hodin přichází zpráva od komodora. Celý ten cirkus 200 závodníků přestěhovat na Neusiderské jezero. Je to asi 200 km. Sněžení se jako zázrakem tomuto jezeru vyhnulo. Dokonce tam trochu napršelo a déšť rozpustil zbytky návějí, které nás tam trápily minulý víkend a byly dost nebezpečné.

Ve čtyři jsem tam, kluci dorážejí o něco později. Jsme v městečku Morbich na rakouské straně jezera. Přístaviště vypadá moc hezky, místo plachetnic stojí všude lední jachty. V přístavu jsou zakotveny výletní parníky, pevně zamrzlé do ledu. Mají ploché dno a asi to není problém. Na jedné z nich funguje restaurace s grogem a různými dobrotami pro zahřátí. Desítky bruslařů. Tři metry vysoké rákosí vlnící se ve větru. Slunce zapadá a na ledě není ani trochu sněhu. Není divu, že chci ještě do západu slunce vyrazit na led, ale stíhám to až za šera. Není pořádně vidět a navíc zjišťuji na lodi malou závadu, kterou už za tmy nedokážu opravit. Vracím se zpátky a kluci mi voláním ze břehu musí napovědět, do kterého doku mám vlastně zajet.

Jsme pořádně promrzlí a tak se jedeme ubytovat na maďarskou stranu jezera. Kluci tam mají vyhlídnutý penzion již z minulého týdne. Městečko Fertorakos je vzálené asi 5 km vzdušnou čarou, po normální silnici je to ale přes 40 km. Volíme cyklistickou stezku dlouhou 6 km. Je na ní i hraniční přechod. Naštěstí nikde nikdo. V penzionu zjišťujeme, že nejsme sami kdo tudy „prorazili“. Kromě nás to byla i polská reprezentace a část maďarského týmu. Jak tady asi fungovala železná opona?

Takže večeře, naostřit brusle a doopravdy to začne teprve zítra. V současné době se nacházíme na jediném místě z celé Evropy, kde se dá uskutečnit takový závod. Takže uvidíme zítra.