Včera večer jsme se ubytovali v nějaké zotavovně pro mládež. Je to něco jako trochu luxusnější internát nákladně zrekonstruovaný. Mají tady dlouhé a dobře vytápěné chodby, na kterých jsme dokončili oba prototypy. To by asi v normálním hotelu neprošlo. Spabond, vrtačka a tak…

V devět už jsme na břehu a připravujeme lodě. Pěkně to fouká. Špatné ale je, že při tom sněží. Pepa Mareček naměřil 8 až 10 m/s. To je tedy na lední jachtu dost. Klukům to nějak trvá, tak na to skočím a vyrážím na tréninkové jízdy jako první z našich. Na ledě už jezdí 20 až 30 jachet. Patku stěžně jsem nastavil co nejvíce dozadu, aby se stěžeň co nejméně prohýbal. Pokud to vydrží, mohu ji posunout více dopředu.

Na startu se přidám ke dvěma německým jachtám. Horní bóje je asi 2 km proti větru. Proti větru mi neustále obě lodě ujíždějí. Buď jedu moc proti větru a pomalu, nebo moc odpadám a loď se staví na dvě brusle. Přitom se stěžeň pořádně prohýbá. Chce to prostě cvik. Dolů po větru je situace stejná, pořád mi ujíždějí.

Za chvíli se přidávájí i naše lodě. Spolu s pár Finy, Litevci, Němci a Holanďany jedeme jedno kolo jako cvičný závod. Přidává se k nám i dvoumístná 30 stopá lední jachta holandské výpravy. To je tedy letadlo. Startujeme a zápasíme se silným větrem. O stěžeň už se tolik nebojím, snažím se držet ostatních. Ta velká loď mě dost mate, vidím ji koutkem oka okénkem v plachtě a ten první v ní sedí zády ke směru jízdy. Občas mám dojem že jedou proti mně. Pěkně to s nima cvičí, návětrná brusle se jim hezky vznáší ve vzduchu. Dokončíme kolo a já dojíždím poslední. U horní bójky jsem pustil otěž po velkém náklonu a byl jsem rád, že jsem to ustál bez kotrmelce, takže jsem dost ztratil.

Jedeme ještě celkem 3 cvičné rozjížďky, v každé se o trochu zlepším, pokaždé předjedu o jednoho soupeře víc. Dobře to jde Jakubovi, který v naší skupině končí třetí a poslední tréninkové jízdě je dokonce první. Pořád sněží.

Rychle na chvíli na břeh, omrzá mi tvář a jedu si pro kuklu. Skoro všichni tady vypadají jako bankovní lupiči s kuklama na hlavách. I když jsou asi pouze -2 stupně, při těch rychlostech se musí člověk před zimou dobře ochránit. Lyžařská přilba a brýle jsou povinnost. No zkuste si v zimě vystrčit hlavu z okénka auta při 80 km rychlosti a vydržet to půl hodiny.
Na břehu ještě přesunu patku stěžně dopředu. Stěžeň se tak více položí a více pruží. Loď se pak tolik nezvedá. Lukasz Zakrewski, vicemistr Evropy mi říká, že jestli tenhle vítr náš stěžeň vydrží, tak bude fakt dobrej.

Při jízdě od břehu na boční vítr a napůl povolenou plachtu dostávám asi 200m smyk. Pravá zadní brusle mě chce předběhnout, vyrovnávám přední bruslí jako v autě do směru jízdy ale trvá skoro 10 vteřin než se smyk vyrovná. Chvilka nepozornosti a je to. Do toho přád sněží.

Přidávám se k Martinovi a Liborovi. Libor testuje prototyp č. 4. Rozjíždíme se s Liborem vedle sebe. Chvilku jede rychleji on, pak ho začnu dohánět. Pouštím do plachty naplno vítr a notně utahuju otěž. Cítím, že přichází silný poryv, stěžeň se prohýbá a … puk, rána, stěžeň padá na pravobok a po 100 m loď zastaví. Klasické zlomení, stabilita stěny nedostatečná. Smutně balím a skládám, abych se dostal k asi 3 km vzdálenému břehu. Chvíli tlačím, chvíli koloběžkuju. Vůbec to neubývá, ten rozdíl rychlostí v jízdě se stěžněm a bez něj je prostě hrozný. Naštěstí u mne zastavuje jachta švýcarská jachta Z 50 vybavená vlečným provázkem a bere mne do vleku. To je panečku jiná, za chvíli jsme u břehu.

Tam za moment začíná slavnostní zahájení. U břehu na ledě se před slavnostně nastrojenými jachtami shromažďuje všech 207 přihlášených závodníků a jejich přátel. Jachet je 18 a každá z nich představuje jeden stát účastnící se letošního mistrovství. Na každou z nich se za zvuků národní hymny vztyčuje státní vlajka. Tu naši vytahuje Jakub Zobač. Do toho pořád sněží. Pod tíhou tolika lidí se po chvíli prohýbá led a z nedaleké pukliny na se povrch ledu vyřine obrovitá kaluž vodu. Nikoho to nijak zvlášť nevzrušuje a prostě se přesuneme o kousek dál. 25 cm ledu unese i tank.

Po skončení ceremoniálu ještě rychle přehodit prototyp č. 4 na mou loď, patku nastavit do nejméně prohýbací polohy. Další stěžeň už nemám. Pořád sněží. Sníh nemají lední jachtaři vůbec rádi. O místu konání MS a Evropy se rozhodovalo na poslední chvíli. Původně mělo být v Polsku, potom snad v severním Německu, na chvíli bylo ve hře Dánsko. Všude plno sněhu. Oddychli jsme si, když bylo oznámeno že nebude ani ve Švédsku nebo Finsku. Nakonec tedy Maďarsko. Ale i tady už nás ten sníh dohnal. No, uvidí se zítra. Na ledu teď leží okolo 6 cm mokrého sněhu a sněží i teď večer, kdy toto píšu…