K jezeru Balaton jsem přijel asi ve dvě odpoledne, kluci hodinu po mně. Vrhnul jsem se na chystání lodě. Na ledu už se strojí nebo se prohání okolo 50 ledních jachet.

Cestou jsem se stavil u Vojty Komárka pro nové stěhy. Tak to všechno dávám dohromady. Samozřejmě je to všechno narychlo, nevyzkoušené, takže věci na sebe nepasují a až tak okolo půl šesté se dostávám na vodu.

Už nikdo nejezdí a začíná být šero. Na ledu není žádný sníh a je to obrovská plocha. U Balatonu jsem nikdy nebyl, tak mě velikost té louže ohromila. Na délku má prý 100 km. Slyšel jsem, že zde pořádají závod okolo Balatonu (200 km) a letos povolili poprvé i katamarany. Nejdříve pomaleji s povolenou plachtou kroužím okolo a zkoumám povrch ledu, jestli se tu nenachází nějaká trhlina. Kluci na vodu už nejdou a křičí na mne, ať to pořádně rozjedu, aby viděli, jak COMPOTECH PROTOTYP č. 3 pracuje.

Tak jo, sjedu trochu po větru a pak stoupám zpět proti větru okolo břehu, aby na to dobře viděli. Stěžeň se strašně prohýbá. Loď zrychluje a zrychluje. Dotahuju plachtu. Loď se na chvíli zvedne na dvě ale snadno to zvládám. Uháním jako ďábel sám v padajícím šeru, není už moc vidět. Fouká asi 6m, což je dost. Loď se mi vůbec nezvedá. Stěžeň se opravdu ale ukrutně prohýbá, myslím, že se zlomí. Najednou se ozve rána a provizorní plastová patka se prolomí dovnitř. Zastavuji, balím plachtu a už skoro za tmy balíme zbytek.

Večer si najdeme nějaké ubytování pro nás a pro stěžně, do obou prototypů potřebujeme v teple spabondem nalepit nové patky, které dnes kluci dovezli.