Hned ráno po snídani opět pro informace do hlavního stanu – hotelu Bruno. Je obklopen naloženými auty, mnohá již odjíždějí. Zadat do navigace nový cíl a pádíme taky. Míříme na jihovýchod, na konec světa, jak to včera nazval Stan Macur. Vyprávěl mi, že jezero Semianówka zná. Jednou tam pořádali mistrovství Polska. Když chtěli od místních povolení, aby si směli pro odpolední grilování rozdělat na břehu oheň, žádné nedostali. Tam se žádná nevydávají. Místní borec prostě ukázal na nejbližší strom, zeptal se jich, jestli se jim líbí a pak ho porazil. Dříví z něj vystačilo na celou noc. A bez povolení. Když Stana nalévali speciální místní pálenkou, snažil se vyklouznout výmluvou, že je řidič a že musí ještě v noci odjet. Místní se smáli a nedali se odbýt, protože tady je přece konec světa a žádná policie tu není! Jen pohraničníci a ti alkohol nekontrolují. Jak se z toho pak vyvléknul jsem se zapomněl zeptat. Doufám, že my to přežijeme.

Odpoledne se blížíme k jezeru. Máme intenzívní dojem, že jsme už v Rusku. Však také zdejší území dříve přináleželo Bělorusku. Vesničky malé, schoulené. Spousta dřevěnic. Na břeh jezera přijíždíme v dlouhé koloně ostatních jachtařů. Řadíme auta vedle sebe co nejblíže ledu a vybíháme na něj. Němci, Poláci, Dánové, Češi a další, staří mladí, všichni vybíháme jako malí kluci na jezero prozkoumat led a sníh na vlastní oči. Je slyšet různé povykování ve všech těch jiných jazycích, rozporuplné reakce, odhrnování sněhu, debatní hloučky, odhady situace, optimismus, pesimismus. Jak jinak tomu asi může být v tak rúznorodé společnosti. Všichni ale mají společný zájem, chtějí závodit na ledu. Situace není zvlášť růžová. Sněží. Na ledu je 8 cm prachového sněhu. Led samotný je tlustý dost, odhaduji to na 30 cm. Sníh v tuto chvíli problém ještě není, nepřestane-li ale co nejdříve sněžit, problém to bude. Zatímco se na ledu shlukují různé debatní kroužky, Tomek Zakrzewski strojí svou loď a vyráží to zkusit. Vítr je však dnes slabý, asi 2-3 m/s. Loď se pohybuje, ale nejede moc rychle. Nicméně Tomek ostatní uklidňuje, sníh vůbec nebrzdí, led je hladší než na Niegocinu a stačí o 1 m/s více větru a budeme „latať“.

I my připravíme naše lodě. Na trénink to ale není, vítr je zatím slabý. Je nám dost zima a tak si jedeme najít nějaký nocleh. Jeden najdeme. Na led se už nevracíme. Do večera sněží a před setměním přestává. Uvidíme, co bude zítra.