Loni jsem sepsal pár svých postřehů a dojmů z účasti českých ledních jachtařů na mistrovství světa a Evropy.  Velice mě překvapil velký ohlas, které série miničlánků vzbudila. Dost mě to i potěšilo. Letos mi spousta lidí řekla, že musím psát zase. Až jsem z toho nervózní a nic mě nenapadá. Ale dobře, máte co chcete. Tentokrát ale neudělám tu začátečnickou chybu a nenazvu první zprávu „Den 1“, protože pak se jaksi očekává, že bude následovat „Den 2“ a „Den 3“ a … co když večer usnu únavou? Ale budu se snažit.

Malé připomenutí: V roce 2010 se čeští lední jachtaři po mnohaleté přestávce vydali nasbírat zkušenosti na mistrovství světa a Evropy. Vrátili se těmito výsledky:

MS 2010
83. Jakub Zobač, CZ 99
135. Martin Vacula, CZ 92
140. Libor Vacula, CZ 97
142. Josef Mareček, CZ 101
148. Vladislav Ptašnik, CZ 112

ME 2010
108. Jakub Zobač, CZ 99
139. Vladislav Ptašnik, CZ 112
141. Martin Vacula, CZ92
146. Josef Mareček, CZ 101
147. Libor Vacula, CZ 97

Letos se vydávají pouze na mistrovství Evropy. Mistrovsví světa se totiž uskutečnilo již v lednu ve Spojených státech, kde jsme chyběli. Snad jednou… Nebylo to v té Americe asi jednoduché, závodníci se z Michiganského jezera museli přestěhovat o 400 mil na jih na jezero Senachwine. Tam se podařilo odjet 2 závodní dny ve slabém větru.  Mistrovství  pak nekompromisně a předčasně ukončila sněhová bouře století, která místo konání zasypala 60 cm vrstvou sněhu.

Příprava
V Evropě zima  zatím ledním jachtařům přeje. Odjelo se už mnoho regat a národních mistrovství, což nebývá zvykem. Dokonce i historicky první mistrovství Velké Británie! U nás jsme stačili uspořádat mistrovství ČR a odjet 4 regaty. Však jsme taky pár víkendů jen čekali na ledu a neodjeli nic. Zároveň se hodně investovalo do nového vybavení, do nosníků a do lodí. Stálo to hodně práce,  času a peněz. Naše ženy, děti a garáže by mohli vyprávět. Vlastně asi jenom ty garáže, protože děti a ženy své chlapy zavřené v garážích moc neviděly…

Mistrovství Polska
Já sám jsem se chtěl účastnit mistrovství Polska na Mazurských jezerech a z něj pak rovnou pokračovat do litevského  Siauliai, místa konání mistrovství Evropy.  Na Mazurách jsem měl naplánováno testování nových stěžňů CompoTech s polskými jezdci, kteří patří ke světové špičce. Bohužel už při příjezdu na tamní jezera padal hustě sníh. Z týdenního testování byl pouze jednodenní „hardcore training“, jak to nazval Lukasz Zakrzewski. To proto, že jsme se s Lukaszem a jeho bratrem Tomaszem snažili nepřizabít při průjezdu sněhovými návějemi o výšce až 25 cm. Při nájezdu do takové návěje (i když je z měkkoučkého prašanu) loď zpomalí z 60 km/hod na 30km/hod. Důležité je mít paty dobře zapřené do lodi, jinak tělo najede setrvačností na kormidelní páku. Zaleje vás lavina bílého prašanu. Tedy zaleje, přesnější je říct, že je to asi jako když vás někdo bací péřovým polštářem přesně mezi oči. Loď se přitom nakloní na dvou bruslích v důsledku náhlé změny zdánlivého větru a chce vás vyklopit. Poslepu povolit otěž aby se loď vrátila zpátky na zem, vyplivnout ten bílej studenej blivajz z pusy a snažit se něco zahlédnout okolo. Ve větru 8-13 m/s stejně není nic vidět.

Přesto všechno se mi zdálo, že moje loď s novým nosníkem a stěžněm za bratry Zakrzewskými zase tolik nezaostává a docela drží krok. Po tréninku přichází studená sprcha, mistrovství Polska je nutné zrušit, závodění na Mazurských jezerech je nebezpečné. V celém Polsku to není lepší a předpověď na příští dny – bude sněžit, sněžit, sněžit…. V Litvě totéž, tak co teď?

Testování na Máchově jezeře

Příroda je pánem a my se musíme podřídit. Dost mě to mrzí, hlavně to zmařené testování nových stěžňů. Rozhoduji se pro návrat na Máchovo jezero, které se podle všech zpráv pro tuto chvíli stalo paradoxně jedním z nejlepších míst pro lední jachting v Evropě (tedy kromě Finska, ale to je fakt z ruky). Když vyrazím ještě teď navečer a pojedu do noci a pak brzy ráno, můžu ještě stihnout závody o víkendu.

Nakonec se to povedlo, domácí závody na Máchově jezeře jsem nečekaně vyhrál. Mám radost, protože byla přítomna kompletní česká špička. Zůstávám další tři dny, kdy testujeme s Jakubem Zobačem stěžně CompoTech a dáváme jim pořádně zabrat. Stěžně nám na hladkém ledě pracují fantastickým způsobem, žasnu, že ještě nepraskly. Shodujeme se s Jakubem i ostatními, že jsou rychlé a mají dynamické chování. Při poryvu působí jako katapult. Absorbují do sebe energii poryvu ve formě průhybu aby ji vzápětí vydali zpět do zrychlení celé lodě. Při obratu ná návětrné bóji nebo při poryvu během jízdy na zadní vítr mám někdy pocit, že mi zrychlení stahuje přilbu z hlavy. Poryv-průhyb-zrychlení-přilba dolů… Je to prostě úžasný pocit….

Vzájemným srovnáváním při testování získáváme velmi cenné zkušenosti. Samozřejmě se porovnáváme jen mezi sebou, v úzkém měřítku české flotily. Už aby se rozhodlo, kde se vlastně to mistrovství Evropy pojede. Neustále kontrolujeme webové stránky evropské asociace, ale pouze se dozvídáme, jaká potenciální místa jsou ve hře. Polsko, Litva, Finsko, Švédsko. To je fakt sport pro šílence. Ve středu 16.2. je tu zpráva: Estonsko, ostrov Saaremaa, město Kuressaare. Ježíši, kde to je? Jak je to daleko?