Fehmarn Rund 2009

14.-16.8.2009 Fehmarn Rund – dva Predátoři v první desítce.

Vladislav Ptašnik

Opět na Fehmarnu. Letos se sešlo 82 lodí, v naší open kategorii pak 49 lodí. Loni jsme zde závodili ještě s menší plachtou a byl to tenkrát pro mne a pro Tadeáše vůbec první závod na moři. Tento rok jsme z dorazili z Čech se dvěmi loděmi. Tou první byl náš CZE 007 a druhou CZE 008 přivezl Milan Hájek a Martin Mudra. Přijeli jsme o dva dny dříve, ale první den z tréninku nic nebylo, foukalo 6 Bft, vlny byly pořádné a nechtěli jsme riskovat.

Zato druhý den jsme šli hned dvakrát. Foukalo už méně, 4-5 Bft . Vlny byly větší jen dopoledne. No pěkně to skákalo. Milan si zkusil Predátora i tréninkově převrhnout – alespoň to potom tvrdil. V odpoledním tréninku jsme porovnávali tři Predátory, přidal se k nám i Claas Schwandt. Přestože nás provázely různé technické nedostatky s kormidly a ploutvemi, trénink se vydařil. Večer briefing ve společenském stanu a v sobotu ráno jsme šli na to.

Milan s Claasem odstartovali celkem v pořádku, s naší lodí to bylo horší. No spíš katastrofa, zůstali jsme trčet na startu a nemohli jsme loď strašně dlouho rozjet.

Hned za první bójí kousek za startem letěly nahoru genakry. Poměrně rychle jsme dojeli na hladké vodě první skupinu, ve které se držel Claas s Milanem.  Sotva jsme se však vymanili ze závětří pevniny a dostali se na silný jihozápadní vítr, zvětšily se vlny a naše rychlost se vůči F18kám  i první skupině srovnala a přestali jsme je dojíždět. To už nám foukalo 5 Bft a naše přeplachtěné lodě s velkými spinakry museli jet více dolů po větru. Asi třikrát jsme se v první hodině málem převrátili po přídi díky zapíchnutí do vlny. Musíme jet opatrněji jen na malý výkon, říkám si. Stačí trochu vyostřit a loď s genakrem se rozjede jako šílený kůň, překoná tři čtyři vlny, ale v páté se zapíchne a pokud se skoro nepřevrátí, tak téměř zastaví. Musíme jet opatrněji a více po větru, říkám si a vtom před sebou vidíme Milana s Martinem, jak dělají kotrmelec. Máme co dělat sami se sebou a tak se jenom přeženeme okolo. Snad nás zase dojedou.

Claase vidíme někde před přídí. Cítíme, že vítr ani vlny nám nesedí a okolní F18ky jedou stejně rychle, některé i rychleji. Projíždíme zběsile první bránu na severozápadní části ostrova. Začínáme míjet jednotrupé plachetnice, které odstartovaly hodinu před námi. Jedním okem postřehnu, že mají plno práce se spinakry. Najednou to vedle nás divoce zašustí a šup ho – „Chinese gybe“ vedle jedoucí jednotrupky jako když vyšije. Leží zcela na boku, ale není čas je sledovat, řítíme se dál. Ostatně nebyli jediní, jak jsme za chvíli viděli okolo sebe. Ale to už jde dolů genakr, začínáme se stáčet okolo severní strany ostrova k východu. Od startu uběhla hodina.

Smažíme to na boční vítr a předjíždíme dál jednotrupé plachetnice. Přídě už se tak nezabodávají, ale pádíme to jen na hlavní plachtu 15-18 uzlů, Tadeáš v zadním trapézu a já sedím na trupu. Od přídě mi do obličeje neustále stříká proud vody, moc toho nevidím. Je to to samé, jako když vám doma na zahradě někdo stříká hadicí ze tří metrů přímo do obličeje. Když projedeme nějakou vychytanou vlnu, tak je to jako kdyby k tomu proudu ještě přidali vchrstnutí tak tří kbelíků za dvou metrů přímo na ksicht. V takovou chvíli pak vždycky preventivně vyostřím. Kdybych to neudělal, po vyjetí ze záplavy bychom se taky mohli vznášet hezky vysoko na plováku blízko převrhnutí.  Už chápu, že některé posádky používají plavecké brýle. Křičím na Tadeáše, že už se těším na stoupačku.

A ta za chvíli přichází. Vyostřujeme okolo bóje a naskakujeme na trapézy.  Ostře proti větru je asi nejbezpečnější kurz. Loď zpomalí na pouhých 12-14 uzlů, stojíte na trupu, který je vysoko nad vodou. Musí být tak vysoko, aby vám vlny nestrhly nohy z paluby. Hlava je v suchu. Jenže taková jízda vyžaduje naprostou koncentraci, sledování poryvů a vln, práce s kormidlem a otěží. Navíc po delší době začíná trapézová vesta všelijak tlačit. Po hodině non-stop jízdy v trapézu velím na obrat. Vlezeme na trampolínu a tři minuty to vydejcháváme, pijeme trochu vody. Pak obrat a zase do trapézů. Je to o moc lepší – na pět minut – a pak je to ještě horší. Následuje další půlhodina v trapézu stoupačky. Blížíme se k jihovýchodnímu rohu ostrova a projíždíme další bránou. Od startu uplynuly dvě a půl hodiny. Vlny jsou zde největší, při obratu před průjezdem bránou se fakt musíme držet, abychom z lodi nevypadli.

A znovu bočák, v těch velkých vlnách nám to moc nejde a dohání nás zde spřátelená F18ka Ouzo. Sakra, jak to dělají? V tom jedna fakt vypečená vlna – takovou facku jsem nečekal – brýle drží, ale kde je Tadeáš? Vlna ho smetla z trapézu až za zadní nosník. Jak se zhoupnul dozadu, vrací se zavěšen na provazu hrazdy zpět, napůl ve vodě a naráží na spojovací tyč kormidel a tím způsobí odpadání lodě. Návětrný plovák vystřeluje vzhůru. Naštěstí koriguji směr a zabraňuji převržení.  Tadeáš na mne něco volá, vytřeštěně nevnímám. Pak postavíme loď více proti větru, prudkým trhnutím ho vytahuju na trampolínu. Při tom mu proud vody strhne neoprenovou ponožku.  Zbytek závodu musí dokončit jednou nohou naboso.  Zpětně si vybavuji, co mi to vlastně říkal, když visel na trapézu vláčený proudem za lodí na okraji převržení: „Tati, nechceš mě vyfotit?“ Takže se zklidňuji a pokračujeme dál.

Vítr se stáčí a opět sílí. V průlivu před mostem na ostrov je nejsilnější, co jsem zatím s katamaránem na vodě zažil. Fakt horní hranice 6 Bft odhaduju. Naštěstí zde alespoň mizí vlny. Loď se však vzpíná jako kůň a přes maximálně dotažený cunnigham, přestože oba visíme v trapézu je chvílemi ve vodě jen jeden metr zádi závětrného plováku a vše ostatní je ve vzduchu.  Pomalu se suneme vpřed rychlostí okolo 10 uzlů. Přeostřujeme a chceme hlavně dojet bez převrácení. Tělo v trapézu už docela bolí a těšíme se na cíl. Ten na sebe nedá zas tak dlouho čekat a po úmorných 4 hodinách a dvou minutách projíždíme cílem. Urazili jsme 80 km průměrnou rychlostí 11 uzlů. Byl to doposud náš nejtěžší závod. V cíli se dozvídáme špatnou zprávu, Milan s Martinem nemohli závod dokončit. V naší kategorii open je Claas šestý, dojel 17 minut před námi, my jsme skončili osmí. Výsledky zde. Video zde. Fotky zde. Jak to viděl Milan Hájek.