Sobota 5. dubna 2014

Dnes nefouká a tak je vyhlášen odpočinkový den. Čekají nás opravy a úpravy lodí, broušení bruslí. Nemám tady brusku, a tak se snažím záseky na břitech opravovat brusným kamenem. Je to strašná piplačka, ale docela to jde. OstTorsten a jeho ráhnoatní taky vylepšují, co rozbili.

Největším zážitkem dne je ovšem výlet vznášedlem. Jedeme do 70 km vzdáleného místa „Piesčinky“. Malebná zátoka s velkou písečnou pláží. Nachází se tam nejstarší meteorologická stanice na Bajkale. Taky je zde vybudováno letovisko, tak trochu v kýčovitě hollywoodském provedení. Panuje tam nádherné ticho, které ruší jenom ti zatracení turisté na vznášedle.

PiesčinkaPo příjezdu na místo mě Kosťa, náš řidič vznášedla, posadil za volant a řekl, že to mám zkusit. Nevím, proč jsem se mu zalíbil zrovna já, ale rozhodně to chci zkusit. Zátoka je veliká a tak snad nic neprovedu. Je to úžasný zážitek. Páka jako v letadle, kterou se přidává plyn. Vznášedlo si více vznese a tření klesne, takže se rozjede rychleji. Volantem se ovládá veliká vrtule vzadu, která působí jako kormidlo. Chce to trochu praxi, ale těžké to nebylo.Kosťa a jeho nový řidič

Ani při zpáteční cestě z „Piesčanky“ na naši základnu se nemůžu zbavit pocitu hrůzy, který mě zachvátí pokaždé, když se vznášedlem přejedeme trhlinu s volnou hladinou. Vždycky sevřu sedadlo a čekám, kdy skončíme pod ledem.To vznášedlo ale prostě klidně jede dál. To bychom potřebovali na lední jachtě. Myslím, že Romanovi Ročkovi by se to hrozně líbilo.

Večer je slavnostní vyhlášení Asia Cupu. Zároveň se přihlašujeme na další závod, kterým je Mistrovství Ruska.

Uvidíme, co bude zítra.