Pondělí 7. dubna 2014

Dneska to na snídani úplně popletli, ještě že jsme tam byli tak brzo. Po ránu opět docela fouká a tak spěcháme přichystat věci. Přestože včera přes den a taky přes celou noc nemrzlo a bylo dost nad nulou, na ledu není žádná voda. Jen jako by odtály zmrazky a led je trochu hladší, i když stále hrbolatý. Na omak je vlhký, ale tvrdý. Jsou zde tmavší místa, která jsou tvořena zmrzlým firnem. Povrch zde je poměrně hladký, trochu se mi do něj ale zařezávají brusle. Je jasné, že v poledne už to bude hromada měkkého firnu a bude třeba se těmto místům vyhýbat.

Ranní vítr fouká vždy jen během snídaně, jakmile se dostavíme na start, jako naschvál ulehne.  Po nějakém čase nás ale přesto Stan Macur svolává na startovní čáru, fouká slabý vítr okolo 2-3 m/s. Podaří se nám odjet celou první rozjížďku, občas se běhá. Temnější místa na ledu už povolila, v jednom z nich máme umístěnu návětrnou bójku. Dost lidí včetně mne se tam doslova zařízne a zastaví. Je třeba ji dost nadjet a vlítnout k ní co nejrychleji a pak se dostat na tvrdý led. Lehko se to říká, když to skoro nejede. První v cíli jsou mistři slabého větru, R1 Oleg Vasiljev, na druhém místě R 22 Jurij Astašev. Já dojíždím šestý. Jsem velice spokojen. Na to, jak málo fouká, je to dobrý výsledek.

Zanedlouho startujeme znovu, situace je velice podobná. Jen já jsem si vzal brusle vingly. Opět budím malé pozdvižení na startu. Na tvrdém ledu to celkem žádná výhoda není. Na horní bójku dojíždím v prvním kole asi na 15 pozici z levého křídla. No nevyšlo to i přes dobrý start. Naštěstí v těch měkkých místech vingly fungují perfektně, skoro vůbec na nich nezpomaluji. V cíli jsou znovu mistři slabého větru R 1 a R 22 v nezměněném pořadí. Já dojíždím pátý. No super, že bych se to konečně naučil?

 V přestávce mi radí Pierre Z 25, abych si posunul nosník do přední polohy. Že je to lepší pro slabý vítr. Moc se mi do toho nejprve nechce. Už dříve jsem se rozhodl nezkoušet posunovat nosník, protože je to další proměnná v té složité rovnici pro nastavení lední jachty. Pierre i jeho syn Jeremy už to tak mají dva dny. Faktem je, že si vedou dnes velice dobře. No proč to nezkusit. Stejně nemáme nic lepšího na práci. Takže rychle přestavím, co je potřeba, projedu to a jdeme na start.

Vítr velmi slabý, sotva 2 m. Start mi vyšel perfektně. U břehu obracím jako první a mířím k bóji. Jede mi to! Mistři slabého větru obracejí až pode mnou. Na horní bójku dojíždím první. Občas musím z lodě vyskočit a roztlačit ji. První kolo dokončuji na prvním místě a v limitu. Bohužel to není na to, aby se dalo jet bez občasného roztlačení. I druhé kolo dojíždím jako první, mám velký náskok. Ve druhém kole se dívám po rozhodčích, jestli jsem dojel v limitu. Nikoho nevidím, nikoho neslyším, a tak pokračuji. Jak se později dozvídám, zcela zbytečně, protože mi dávali znamení od startovní čáry. To jsem si ale nevšimnul, stejně jako další závodníci, kteří, už o kolo pozadu, dál pokračují se mnou na mé poslední stoupačce. Tato rozjížďka byla tedy zrušena, já jsem si dal jedno kolo s běháním navíc. No, to nikdy neuškodí. Mezi námi, takováhle běhací rozjížďka je vždycky na houby, i kdyby to člověk vyhrál, nestojí to za to. Je to spíše závod v běhání. Jak sarkasticky poznamenal můj spolubydlící Goddie G 4: „Závod v běhu jsi, Láďo, vyhrál, proč jsi ale s sebou tahal tu loď?“. Taky to běhání nemám rád. Na druhou stranu, dokud rozhodčí závod neukončí, tak nikdy nevzdávám a snažím se ho dokončit.

Průběžné výsledky mistrovství Ruska 4 závodechOvšem rychlost mojí loďky v tom skoro bezvětří, s nosníkem vepředu díky Pierrovi, byla slibná. Zítra máme začít závodit už v 9 hodin, abychom stihli ten ranní vítr. To jsem zvědav, jak to zvládnou v kuchyni.

No, uvidíme, co bude zítra.