Úterý 1.4. 2014

Pořadatel pro nás zajistil odvoz až na místo. Ráno na nás čekají dvě auta, jeden Landrover a jeden WV Sharan. Irkutsk je za chvíli za námi a pak končí taky asfalt. Silnice je štěrková, docela rovná, ovšem ne vždy. Sem tam se objeví kousek asfaltu, asi podle toho, jak které městečko u cesty umí lobbovat u místní samosprávy. Cesta nám trvá 2 hodiny, 120 km, a je náročná. Nelze spát. Je třeba být ve střehu a občas se pevně držet. Je to jako jízda na koni. Svaly nesmí ani na chvíli povolit. Jednou se vznáším hlavou těsně u stropu, přestože se ze všech sil držím sedadla řidiče přede mnou. Michail za volantem ale nekompromisně udržuje rychlost 100 km/h.Příjezd na Bajkal Občas strašlivá rána, jak přejedeme díru. Michail se nesnaží vyhýbat. Po každé takové příhodě bych jel okamžitě do servisu. Landrover s druhou půlkou výpravy nevidím, jsou někde před námi. Po příjezdu hlásí, že jeli pořád 140 km/h. Jsou vykulení jak nováček po první jízdě na lední jachtě. Nedivím se.

Kontejner je tady!Za hodinu přivezou i kontejnery. Zítra bude dost času na jeho vybalení. Z-25, Pierre Bachelin ale radí začít už dnes. Je tu už poněkolikáté. Argumentuje tím, že pokud půjdeme teď do hospody, vodka nás položí. Tak se radši připojuji k němu a jeho synovi.

BajkalLed je velmi, ale velmi hrbolatý, s 3-5 cm pokrývkou prašanu. Tloušťka 1 m. Fouká slabý termický vítr, modré nebe a slunce. Když dorazil Stan Macur, prohlásil, že je to takové větší Lipno. Jezero a kopečky okolo. Opravdu to tak vypadá, jako že jsme v nějaké zátoce. Potom nám ale někdo řekne, že protější břeh je od nás 50 km a ty kopečky naproti mají skoro 3000 m.

Jsme tadyPostavíme lodě, a dokonce to i zkusíme. Jede to pomalu, ale hrozně se to třese. Vylezly mi ven oba šrouby držící boční brusle. Zítra budeme mít tréninkový den.

No, uvidíme, co bude.