čtvrtek 9. dubna 2015

M53, US44 and CZ112Předpověď na dnes byla mizerná, přesto ale to byl zatím nejlepší závodní den. Pro mne tedy rozhodně. Ale všechno popořádku. Sluníčko od rána, ještě v 11 hodin ale žádný vítr. Vyjíždíme na trať a rozhodčí vytyčují trať. Zvedá se velmi slabý vítr a rozhodčí nás volají na start. Slabý vítr, to není pro mne, jsem trochu otrávený, ale je třeba jít na to. Dojíždím na osmém místě a jsem hrozně rád. Navíc jsem se během rozjížďky postupně propracovával stále více dopředu. Chvilku i na pátém místě, jakmile ale vítr slábnul, hned jsem ztrácel. Lepší to být nemohlo.

Rychle za sebou následují dvě rozjížďky, obě jsou ale ve třetím kole zrušeny pro nesplnění časového limitu. Jsem hrozně rád, v jedné z nich jsem zkusil jiné brusle a vůbec to nejelo, dojel skoro úplně poslední. Tak pozdě, že mi ostatní mezitím snědli svačinu.

Možná mě to nabudilo do dalších závodů. Následují další 3 rozjížďky v krátkém sledu těsně za sebou. Vítr stále sílí až na stabilních 3 m/s. Dojíždím 2x sedmý a jednou šestý. Celkově po dnešním dni průběžně na 5. místě. Jsem hrozně spokojený. Průběžně na prvním místě Jost G 936, za ním Ron Sherry US 44, Peter Hamrák M 53, Sergej Pulkov R 5.

U ostrova se stupouPo příjezdu do depa jsme si s Jostem G 936 řekli, že pojedeme ještě na výlet na budhistickou stupu na nedalekém ostrově. Zbývají 2 hodiny denního světla. K ostrovu je to asi 12 km. Vyrážíme nalehko, jen vyprošťovací lana a smažíme to na stabilní 4 m/s bočák přes Maloje more. Jsme tam asi za 10 minut. Tedy jen u obrovské ledové bariéry, která se kupí těsně u severozápadní skalnaté strany ostrova. Přelézáme ji, ale marně. Na této straně není nikde přístupné místo. Skály jsou příliš strmé a visí z nich ledové stěny.

Lezeme zpět přes bariéru a pomalu objíždíme ostrov. Jsme v průlivu mezi ním a hlavním ostrovem Olchon. Jedeme pomalu přes místy roztříštěný led do malé zátoky, ze které pohodlně stoupáme na vrchol až k budhistické kapli. Je to nádherné poutní místo. Vidíme dodaleka a užíváme si to přesně jako horolezci na vrcholu nějaké osmitisicovky. Stejně jako oni se nemůžeme moc zdržet, slunce brzy zapadne, polovina Malého moře už je ve stínu a teplota padá dolů. Ještě poslední pohled na vrcholky ostrova Olchon naproti přes úzký průliv. Olchon je široký jen pár kilometrů a zakrývá nám tak výhled na Bajkal. Za Olchonem, sotva pár set metrů od břehu se nachází nejhlubší místo Bajkalau – více než 1600 m. A to je tam prý ještě asi 5 km usazenin. Takže ty vrcholky ostrova Olchon, na které se teď díváme, vystupují přímo kolmo ze sedmikilometrové hloubky. Není divu, že je to zvláštní místo.Stupa

Po návratu k lodím nám začínají trable. Špatně jsem nasadil stěžeň na patku a ten po rozjezdu sklouznul a propadl se palubou do lodi. Jedeme dál, já s dírou v palubě15 x 10 cm. Naštěstí to není nic strukturálního.

No a pak se to stalo. Před námi se objevila trhlina a Jost si jí nevšimnul. Já jo, křičel jsem na něho a uhnul, on nic neslyšel a uviděl ji v úplně poslední chvíli. Prudce stočil loď až těsně před ní, ta se převrátila. Jost setrvačností svým tělem vyrazil bok lodě a pokračoval po ledu až do mělké vody na šikmém ledu vtlačeném pod ledovou bariéru. Do té už naštěstí nenarazil. Snažil se po šikmém ledu vyškrábat nahoru, asi na třetí pokus se mu to podařilo. Trhlina nebyla otevřená, ale přes bariéru se rozhodně nedalo projet ani přejít. Hned jsem byl u něho. Jost měl mokré nohy a břicho, záda ne. Okamžitě to na něm zmrzlo. Na lodi se dalo dojet zpátky, ale ne závodit.

Přesto, že jsme se ujišťovali, že je třeba dávat pozor, stalo se nám to. Prostě to byla lekce. Jost si možná myslel, že když jsme na cestě sem žádnou trhlinu nepotkali, že nemusí být tak ostražitý. Jenže my se vraceli zpět o něco víc severněji. A tam trhlina byla. Navíc jsme v přírodě, není to hokejový stadion, led se pořád pomalu mění, hýbá, praská, posunuje. Večer jsme si dali s ostatními dvojitého panáka.

Uvidíme, co bude zítra…