středa 8. dubna 2015

Bajkal 2015, trenink CZ 112Ještě v osm hodin je zcela jasno a vše zalité silným jarním sibiřským sluncem. Když se dostaneme na led, je situace úplně jiná. Z hor nad námi občas spadne dolů mrak. Zahalí 2-3 km pobřeží do mlhy a sune se přes jezero. Je nesen prudkým poryvem studeného vzduchu, který z hory padá k jezeru. Vítr je proto velice nárazový a má nevypočitatelný směr. Přestože se rozhodčí snaží vytyčovat trať, nenastoupili jsme do žádného závodu. Závodní komise odpoledne celé snažení vzdala a posílá nás na břeh.

Někteří přesto zůstáváme v depu u lodí a vylepšujeme, co se dá. Snad díky té mojí školní ruštině je kolem mne často skupinka ruských jachtařů. Pozorují a diskutují, jak co dělám. Měříme společně průhyby stěžňů, seřizujeme souběhy. Mám mnoho pozitivních ohlasů od ruských jachtařů na video o výrobě CompoTech DN stěžně. Mluví o Compotechu s uznáním a já jsem na to safra hrdý. O naše stěžně je tu o letos velký zájem.

Bajkal 2015, CZ 112 in speedJevgenij Černov R 98 navrhuje, ať jdeme trochu potrénovat. Já jsem pro. Zrovna moc nefouká tak bereme střední plachty, aby to jelo. Sotva se dostaneme od břehu, přichází prudké poryvy z hor. Musíme čekat na ledu u lodí a držet je. Vítr dosahuje v nárazech 15 až 25 m/s. Na to je třeba plochou plachtu. Jsme ale líní je znovu sundavat a tak to zkoušíme s nimi. Samotná rychlost větru není ani to nejhorší, velmi nebezpečné jsou velké změny jeho směru. Když se viditelnost zvýší alespoň tak, že vidíme břeh, jdeme na to. Jezdíme v tom šíleném počasí asi hodinu. Ani jednou ale nejedu naplno, pořád se obávám nárazu. Stěžeň se mi občas doslova plazí po zemi. Po hodině končím, vlastně to nemělo žádný tréninkový smysl. Stejně si ale s Jevgenijem po příjezdu plácneme dlaněmi, jako že jsme „dobří“. Nikdo jiný nevyjel. No spíše „blbí“.

Uvidíme, co bude zítra…