pátek 3. dubna 2015

Letadlo z Prahy do Moskvy, asi za dvě hodiny jste tam. Pak letadlo do Irkutska, něco přes pět hodin. Asi jako autem do Košic? Jak je to dneska jednoduché. Jasně, není to všední záležitost. A jsem rád, že jsem mohl letos na Bajkal znovu vyrazit, i když jsem s tím původně vůbec nepočítal. Povedlo se a sedím ve čtyři ráno našeho čase na letišti v Irkutsku a čekám spolu s Garethem K11 na letišti v Irkutsku na zbytek evropské skupiny.
Letos nás 15 ledních jachtařů z Evropy a a dva z USA.Bajkal 2015, Gareth

Po všemožných průtazích konečně vyrážíme všichni autobusem z Irkutska k Bajkalu, směr Malé moře. Jedeme ulicí Barikádníků a Irkutsk nám předkládá všechny své špatné i dobré stránky ve slepené mozaice zmatených obrazů míhajících se zběsile za okénkem autobusu.

Moderní rozestavěné budovy v těsné blízkosti sehnutých nebo polorozpadlých dřevěnic, špína stavby, nepořádek veřejného prostoru, polámané obrubníky, prach, moderní a už opuštěná stavba, prosperující budova nějaké firmy, Stalinovy činžovní domy, nové panelové domy, vilky střední vrstvy. Vše bez ladu a skladu, bez architektonického rozvoje, staré s novým, špinavé s čistým. Život tady pulsuje nějak divočeji.

Harmonie se dostavuje po výjezdu z města, čím blíže k jezeru, tím malebnější i když vyprahlá přírodní scenérie.
Bajkal 2015, cesta

Po šesti hodinách v autobuse jsme na místě. Zabydlujeme se na základně Ujuga. Kontejner zde ještě není, bude až zítra, Takže jen krátká vycházka na metr silný led a pak spát, snažit se dospat šestihodinový časový posun. Uvidíme, co bude zítra…