pondělí 6.dubna 2015
Bajkal 2015, The Blue Flame
Ráno jsem vstával dřív než ostatní, abych stihnul vše připravit. Nevím jestli jsem byl omámený více odérem z mých věcí, které se suší všude po pokoji nebo jestli to byl epoxidem na lodi. The Blue Flame totiž dneska spala se mnou v pokoji, protože na chodbě nebylo dost teplo a epoxid by řádně nevytvrdnul. Nejdřív jsem v pokoji pořádně uklidil a pak jsem to i vyfotil 😉 .

Mrsknul jsem ji na střechu auta Romana Kopylov a sám jsem po snídani mazal k ledu, kde jsem z kontejneru vytahal všechny věci. Roman je z Novosibirska a jezdí v létě na Finnu. V zimě hraje hokej – jako já, pokud není na DN. Moc pěkně jsme si popovídali včera. Mám od něj pozdravovat Michala Maiera. Michale, všichni tě všude znají!
Roman loď ji po chvíli přivezl a mohl jsem všechno zkompletovat. Potřeboval jsem zkontrolovat a upravit i souběhy, protože kování pro nosník se na trup bez šablony nepodaří nikdy přilepit přesně. Lední jachtaři ví, co jsou souběhy. Pro ostatní jen – je to souběžnost bočních bruslí. Je třeba je proměřit a seřídit. Je to důležité zvláště ve slabém větru, kdy loď jede po všech třech bruslích. V silném větru se návětrná brusle ledu spíš jen tak dotýká a tak může být klidně trochu nakřivo.

No a pak jdeme na to. Fouká asi 4-8 m/s. Plochá plachta a vkládané brusle s dlouhou korunou. V první rozjížďce dojíždím na 5. místě. Začíná to dobře. I v dalších rozjížďkách to nebylo nikdy horší než 12. místo. Byl to náročný závod, hlavně kvůli sněhovým hrbům. Rozhodčí postavili trať delší, aby snížili riziko kolizí. Delší trať ale obsahovala i pole se sněhovými hrby a těm se nešlo zcela vyhnout. Přední brusle na nich nadskočí klidně metr do výšky a loď nelze v tu chvíli kontrolovat. Doplatil na to Egbert H 592 který na jednom hrbu dopadl na okraj lodě místo do ní a pak z ní vypadl úplně ven a dost si narazil žebro. Skončil jsem celkově osmý a spokojeně jsem vše sbalil.

Bajkal 2015, Christoph
Hned po návratu jsem začal brousit brusle s Christopherem z Německa. Je to starý zkušený lední jachtař a je to mistr přes brusle. Je vyhlášený také jako jachtařský trenér. Byla radost ho pozorovat a doslova jsem hltal všechny jeho rady a informace. Až teprve když jsme po třech hodinách vše skončili, šel jsem se převléct a najít. Na Christophera však už stála další fronta ruských jachtařů s prosbou o rady či nabroušení. Poznali rychle kdo prostě něco umí a zná. Byl jsem moc rád, když pochválil moje Hardoxy 400, že jsou dobře nabroušené. V ledním jachtingu hraje každý detail, zvláště na bruslích, velkou roli a je hrozně těžké udělat všechno správně, když člověk nemá okamžitou zpětnou vazbu. Na ledě se to pak pozná, ale někdy je to hrozně pozdě, vzhledem k tomu, jak máme krátkou sezonu. Martine – děláme to v zásadě dobře!

No, uvidíme, co bude zítra …